Ekonomická svoboda

Ekonomická svoboda jest termín našemu právu neznámý. Nenalezneme jej v žádném ze zákonů, ba téměř ani v takových zákonech, jakými jsou zákony Ústavní. A nepřijde nám to vůbec podivné...

A přitom právě ekonomika je jedním ze zcela zásadních vlivů na život každého jedince i celé společnosti. Vnímáme to každý den. Ekonomické vlivy ovlivňují schopnost naplňovat základní lidské potřeby, působí na drtivou většinu našich rozhodvání. Na peníze přepočítáváme často i hodnoty jako lidská důstojnost, zdraví, rodina a přátelství. Je tedy zdánlivě s podivem, že právní úprava ekonomické svobody v naší kulturně již relativně vyspělé společnosti stále absentuje.

Důvod je ovšem prozaický. Lidská společnost totiž ekonomickou svobodu ztotožňuje toliko s ekonomickým postavením. Jinými slovy, převládá názor, že čím lepším ekonomickým postavením (kapitálem) jedinec disponuje, tím větší měrou požívá ekonomické svobody. To je bohužel omyl.

Samo ekonomické postavení (kapitál) nezaručuje nezávislost. Dává poze prostor pro spotřebu (čím větší kapitál máte, tím více můžete utrácet). Bez ohledu na výši kapitálu, který vlastníte, zůstáváte stále ekonomicky závislí. Jednou na sociálních dávkách či zaměstnavateli, jindy na zaměstnancích, obchodních partnerech, zákaznících, dodavatelích a mnoha dalších. Dokonce zpravidla platí, že čím lepší je vaše ekonomické postavení, tím větší je vaše ekonomická závislost co do rozsahu (nikoli co do výše, ta stále činí 100%). Jinými slovy s ekonomickým postavením jednince roste počet faktorů, na kterých je ekonomicky závislý.

Abychom pochopili skutečný a správný význam pojmu ekonomická svoboda, je třeba jej objektivizovat. Při zachování respektu k současnému chápání práva, nelze definovat ekonomickou svobodu lépe, než jako ekonomickou nezávislost při naplňování základních životních, společenských, sociálních a kulturních potřeb.

Jinými slovy ekonomická svoboda jako ústavní právo znamená zákonem zaručené právo jíst, pít, bydlet, vzdělávat se, mít rodinu, pracovat, bavit se... Právo žít na důstojné kulturně sociální úrovni, vnímané jako úroveň základní, s ohledem na míru ekonomické, kulturní a sociální vyspělosti celé společnosti, a to bez ohledu na stávající ekonomické postavení jedince. Ekonomická svoboda je absolutní deklarace práva člověka na život.

Aby však nedošlo k hrubému nepochopení. Ekonomická svoboda jako ústavní právo znamená jak pro jedince, tak celou společnost, také přiměřené povinnosti a odpovědnost. Do jaké míry je zaručeno právo na život ze strany jedné (zákona), do té míry vzniká za život odpovědnost ze strany druhé (jedince). Svatou trojici, spojenou se svobodou „právo, povinnost, odpovědnost," nelze obejít.

Nerad bych se nyní pokoušel zabývat myšlenkou, jak by ekonomickou svobodu jako ústavní právo, bylo vůbec možné realizovat. Snad proto, že je na takové úvahy příliš brzy. Spíš hledám odpověď na otázku, zda je naše společnost, občané ČR, vůbec dostatečně vyspělá na takovou právní a kulturní revoluci. Jde totiž o to, zda je celá společnost schopna respektovat, naplňovat a vymáhat právo na život v celé jeho šíři pro každého jednotlivce.
Rád bych znal váš názor...