Orientální lékařství 19. století

Roku 1817 poslala ruská vláda poselství do Persie. Bylo vedeno vyslancem Jermolovem a účastnil se ho též Němec M. Kozebue, který v roce 1825 vydal o cestě zajímavou zprávu.

Vypravuje v ní, jak jim onemocněl mohamendánský Čerkes, člen poselství a jak jej zprvu léčil jejich lékař Dr. Müller. Protože Čerkes se hned neuzdravil, nebyl spokojen a dal povolati perského lékaře. Perští lékaři měli jednoduchou léčbu: Horkost léčili chladem, zimu horkostí. Perský „lékař“ se objevil, udělal vážnou tvář a předepsal pacientovi, který trpěl horečnatou zimnicí, zmrzlinu, kterou pacient s požitkem spolykal – a třetího dne zemřel.

Jiná historka: Husejn Kuli Chan byl velitelem pevnosti Erivanu. Jermolov pozval ho na hostinu, při níž bylo podáváno hojně lihovin. Peršané statečně popíjeli a tělesný lékař Kuli Chanův vykládal hlasitě, že Mohamed byl blázen, když zakázal pít lihoviny. On, jako lékař, že se může honositi, že vynalezl univerzální medicínu a tou že jest alkohol. Předepisuje jej přý všem jeho nemocným. Perský šach však měl jiný názor. Jeden jeho šach v Teheránu se silně opíjel. Šach mu to ostře vytýkal. Když to nepomohlo, nařídil mu bez přestání pít. Chan byl nucen, pokud vůbec byl při vědomí, píti a tak byl po 40 dní nepřetržitě opilým. To se mu tak zprotivilo, že nakonce prosil šacha, aby svůj rozkaz odvolal. Od té doby prý již nepil.