Mám elektřinu zadarmo

Chtěl bych se s Vámi podělit o svou zkušenost s jedním z fenoménů doby – fotovoltaikou. Bydlím v paneláku a nikdy by mě nenapadlo, že by se mě mohla fotovoltaika dotýkat jinak, než že se mi její drahé výkupní ceny promítly na složence. Do doby, než jsem objevil balkonovou elektrárnu.

V jedné internetové diskusi jsem náhodou narazil na příspěvek chlapíka, který coby zručný kutil, namontoval na svůj balkon na sídlišti pár solárních panelů a napájel si z toho počítač a televizi. Ty jo, to je nápad, řekl jsem si. Samozřejmě jsem chtěl vědět víc. Přeci mít vlastní elektřinu, zadarmo. Jenže jak si mám takovou elektrárnu udělat, takový kutil nejsem? Ačkoli s přehledem vyměním žárovku...

Tak jsem googlil balkonovou elektrárnu v naději, že ten „můj“ kutil nebude jediný, koho to napadlo a že se o tom snad dovím víc. A skutečně. Po zadání „balkonové elektrárny“ mi google hned našel dokonce firmu, která takovou elektrárnu prodává jako stavebnici. Na jejich stránkách jsem našel skoro všechny informace, které mě zajímaly. Dokonce jsem získal sebedůvěru, že bych si takovou stavebnici dokázal postavit. A tak jsem si jednu objednal, samozřejmě tu nejvíc výkonnou.

Na elektrárnu není potřeba žádné povolení, což je super. Nemusím nic vyplňovat, nikam běhat, někoho prosit, za něco platit. Prostě koupím a používám.

Elektrárna mi dorazila tak, jak měla, kurýrem. Musím upřímně říct, že jak jsem se celou dobu těšil, tak jsem se teď při pohledu na tu spoustu věcí vyděsil. Takových dílů. Snad kromě baterií, jsem všechny viděl poprvé v životě. Nad to držel v ruce. A jak to bylo obrovské. Bezradně jsem uprostřed toho všeho stál a těkal očima.

Ha – návod. Po chvilce čtení ustoupily infarktové stavy a já zase nabýval sebedůvěru velkého kutila. Ono to nebude zase tak hrozné.

Druhý den odpoledne jsem se do toho pustil. Protože se bojím výšek, moc jsem přivítal, že byl celý postup montáže vymyšlen tak, že jsem nemusel nic přelézat, ale pohodlně jsem to zvládl „zevnitř.“ No - pohodlně. Asi dvakrát mi spadl dolů šroubek a jednou klíč. Ale za dvě hodiny byly panely pověšené a přimontovaná další technika, bez které by elektrárna byla k ničemu. Teď už jen vše správně propojit dráty.

Hotovo. A nic. Opět se mě začala zmocňovat panika. Vždyť mám všechno podle návodu!? Aha, tady je to obráceně. Teda jestli jsem to rozbil... Naštěstí je to asi blbuvzdorné. Po té, co jsem přehodil správně přívod z panelů, voila. Kontrolka svítí zeleně. Hurá. Mám vlastní elektřinu.

Ještě ten večer u mě zvonil soused kamarád a že co to mám. Tak jsem mu hrdě šel ukázat svou elektrárnu. „A co to umí vyrobit?“ ptá se hned. Odpověděl jsem, že výrobce píše až tři a půl kilowatthodiny za den. „Tak to hned změříme,“ pohotově zareagoval soused a zmizel, aby se vzápětí objevil s měřákem v ruce. A pak ještě několikrát druhý den.

Co jsme naměřili? 3. leden 2015 - v poledne svítilo slunce (mám balkon na jiho východ). Elektrárna měla okamžitý výkon 304 wattů. V 15 hod. bylo zataženo. Elektrárna vyráběla 23 wattů. Asi nejpřekvapivější byl naměřený výkon ekektrárny v noci. Pouliční osvětlení, které je naproti balkonu, nutilo moje panely vyrábět 2 watty. A to jsme se slovy „to není možný“ měření několikrát opakovali.

Teď v zimě toho moje balkonová elektrárna moc nevyrobí. To je, musím přes veškeré nadšení přiznat, docela nepříjemné. Protože jsem elektřinu z elektrárny čerpal přes zvláštní zásuvku, musel jsem pokaždé, když došla energie z elektrárny (vybily se baterie), všechno přepojit do sítě. To bylo dost nepohodlé a i otravné.

Naštěstí mi minulý týden kamarád elektrikář, který se mimochodem také přišel se zájmem podívat, nabídl propojení elektrárny s vnitřními rozvody tak, abych elektřinu z elektrárny mohl používat v celém bytě a když mi dojde, aby se vše samo přeplo zase na odběr ze sítě a obráceně. Neváhal jsem a udělal jsem dobře. Už třetí den se nemusím vůbec o nic starat.

Pokud Vás balkonové elektrárny zaujaly tak, jako mě, nezbývá, než jít googlit :-)